Louny

 Louny
 
Kraj Ústecký kraj
Sídlo okresu Louny
Rozloha 1 117,65 km²
Počet obyvatel
 •   hustota zalidnění 87 263 (2010)
78,08 ob./km²
 
 
Okres Louny (Lounsko) se nachází v severních Čechách, v Ústeckém kraji. Okresním městem jsou Louny v severovýchodní části regionu. Území Lounska má přibližně tvar kosodélníka táhnoucího se od jihozápadu k severovýchodu o délce asi 62 km a průměrné šířce cca 20 km. Rozlohou 1 117,65 km2 je Lounsko největším okresem Ústeckého kraje, naopak počtem obyvatel 87 tisíc se řadí až na poslední místo v kraji. Hustota zalidnění okresu přibližně 78 obyv./km2 je v rámci kraje i ČR spíše podprůměrná.
Okres Louny sousedí v rámci Ústeckého kraje na severozápadě s okresem Chomutov, na severu s okresy Most a Teplice, na severovýchodě pak s okresem Litoměřice, Na jihovýchodě a jihu jsou jeho sousedy okresy Kladno a Rakovník kraje Středočeského, na jihozápadě hraničí s okresem Plzeň-sever kraje Plzeňského a na západě s okresem Karlovy Vary kraje Karlovarského.
Od reformy státní správy, která proběhla na počátku roku 2003 je okres rozčleněn do 3 správních obvodů obce s rozšířenou působností (obcí III. stupně) – Louny, Žatec a Podbořany.
 
Historický vývoj okresu Louny
 
 
Mezi nejstarší obce okresu Louny patří Slavětín nad Ohří, jehož nejvýznamnější památkou je tento původně románský kostel Sv. Jakuba Většího. Slavětín je známý také jako rodiště významného českého básníka, představitele symbolismu a surrealismu Konstantina Biebla.
Archeologické nálezy v oblasti dolního Poohří svědčí o osídlení již ve starší době kamenné. Příznivé přírodní podmínky oblasti způsobily, že právě oblast Lounska se stala starobylým jádrem českého státu. Právě v těchto končinách se již v 6. stol. usídlil slovanský kmen Lučanů. Jejich hradiště se nacházelo například i v prostoru dnešního Žatce, kde se nacházelo hlavní středisko kmene. Podle Starých pověstí českých vycházejících částečně z Kosmovy kroniky obýval kmen Lučanů území podél dolního toku Ohře, z čehož vyplývá, že sousedil na východě s kmenem Litoměřiců, na jihu s kmeny Čechů a na západě se Sedličany. Podle Starých pověstí českých zaniklo lucké knížectví po bájné bitvě u Turska, kdy měla přemyslovská vojska pod vedením knížete Neklana porazit lucká vojska vedená knížetem Vlastislavem. Po pádu údajného knížectví vznikla na území Lucka Žatecká župa knížectví přemyslovského.
Z počátku 2. tisíciletí, konkrétně z roku 1004 pochází první písemná zmínka o Žatci v souvislosti s obsazením města Poláky a jejich následovným vytlačením. V tomto století jsou poprvé zmiňovány také Louny (1070), ale například také Lubenec (1056). Okolo roku 1121 vznikl u Postoloprt rozsáhlý benediktinský klášter nazývaný „Apolostolum Porta“, z roku 1256 byla založena jedna z nejstarších škol v českých zemích – v Žatci. Za vlády krále Přemysla Otakara II. začala tzv. „vnitřní kolonizace“, kdy byly řídce obydlené oblasti českého království kolonizovány Němci. To se dotklo především Žatecka a Podbořanska. V té době se stávají Louny i Žatec královskými městy a získávají mnohá privilegia. Žatec patří v té době mezi nejvýznamnější města českých zemí. Významnou roli hrál region za doby husitské revoluce, kdy se města Žatec a Louny, ještě společně se Slaným stala středisky tzv. severočeského městského svazu, jenž stál pevně na straně husitů. 10. května 1420 vydrancovala spojená vojska Žateckých, Lounských a Slánských klášter v Postoloprtech. Husitské hnutí znamenalo posílení českého živlu v celém kraji. „Národnostní“ hranice se posunula západním směrem, počet Čechů převážil počet Němců v Žatci a okolí. Koncem 15. století se na Lounsku (zejm. v oblasti Vroutku a Kryr) rozšířila morová epidemie. Jednou z památek na toto období jsou tzv. „morové kameny“ nacházející se mezi Vroutkem a Kryry, ke kterým nosili vroutečtí obyvatelům Kryr, kde epidemie vypukla, jídlo. Na počátku 16. století začal velký stavební rozkvět Loun, kdy byl uplatněn sloh pozdní gotiky. Výstavbu paradoxně urychlil i požár města v roce 1517.
Od poloviny 16. století význam měst i celého regionu upadal, a to také v souvislosti s povstáním obyvatel proti vládě císaře Ferdinanda I. V roce 1575 byly na město povýšeny Podbořany (do té doby byly pouze poddanským městečkem). Třicetiletá válka přinesla celému regionu obrovské škody. Lounskem prošlo několik armád, mnoho vesnic i města byla zpustošena. Válka měla za následek také značný úbytek obyvatelstva, který byl kompenzován opět německým dosídlováním. A tak v oblasti Žatce a Podbořan opět převládla německá národnost. Po roce 1680 vypukly na mnoha místech českého království selské bouře. Povstání sedláků vypuklo také na Podbořansku v roce 1682. Bylo však krvavě potlačeno.
V 18. století vzniká na území okresu velké množství cenných barokních památek – např. zámky v Petrohradě, v Krásném Dvoře, klášter v Ročově, aj. Za průmyslové revoluce v 19. století v oblasti dochází zejm. k rozvoji keramické výroby a dopravy. Na významných zemských stezkách vznikají přepřahací stanice, rozvíjí se pošta, ve druhé polovině století pak i železnice. V únoru 1871 se začalo jezdit z Prahy přes Lužnou a Žatec do Chomutova, v září 1872 byla dokončena trať z Žatce do Mostu, v lednu 1873 byla zahájena železniční doprava z Loun do Zlonic, a konečně v srpnu téhož roku se rozjely poprvé vlaky z Plzně do Žatce.
 
 
Na Lounsku a Žatecku propukla husitská revoluce naplno a ve vší síle, a tak není divu, že jí padlo za oběť několik cenných církevních staveb. Mezi největší z nich patřil postoloprtský klášter a také klášter pannen klarisek v Panenském Týnci. Na snímku zdejší nedostavěné torzo gotického klášterního kostela.
V první polovině 20. století se vlivem vzrůstající průmyslové výroby zvyšuje počet obyvatel okresu na historické maximum – až na cca 127 tisíc v roce 1930. V té době však také vrcholí národnostní problémy v oblasti. Zatímco oblast kolem Loun s obcemi Cítoliby, Peruc, Lenešice nebo Panenský Týnec je tradičně česká a Češi tam tvoří naprostou převahu, obce v okolí Žatce a Podbořan (Nové Sedlo, Měcholupy, Nepomyšl, Kryry, Lubenec) jsou až z 80 % obydleny osobami německé národnosti. Přechodnou „zónou“ téměř předurčenou k dalším problémům bylo okolí Postoloprt, kde sice byla převaha Němců, ale zdaleka ne tak zřejmá jako v okolí Žatce. Po Mnichovské dohodě v září 1938 bylo Lounsko rozděleno hranicí – německé oblasti, vč. Postoloprt připadly „Reichu“, zatímco Louny a okolí zůstaly součástí okleštěného Československa, po roce 1939 se staly součástí Protektorátu. České obyvatelstvo žijící na území odstoupeném Německé říši bylo vysídleno.
Za druhé světové války byl v bažantnici v Postoloprtech zřízen koncentrační tábor, od roku 1943 využívaný pro židovské míšence z celého území Protektorátu. Právě toto místo se po osvobození v roce 1945 stalo dějištěm jednoho z největších masakrů Sudetských Němců, kteří sem byli před odsunem internováni. Masakr měli na svědomí členové tehdejších revolučních gard v čele s hodnostáři Československé armády. V bažantnici bylo postříleno nejméně 800 Němců, v další „vlně“ divokého odsunu bylo zavražděno i několik dětí. Také územím Lounska prošlo několik nacistických „pochodů smrti“, 60 obětí jednoho z nich je pochováno na hřbitově v Lubenci.
 
 
V období národního obrození v 19. století se stal hrad Pravda v lesích nedaleko od Domoušic cílem táborů českého lidu.
Po roce 1945 bylo nutné vybydlené oblasti Žatecka a Podbořanska dosídlit. V rámci Československa se do těchto oblastí přestěhovalo největší množství Volyňských Čechů, nicméně stěhovali se sem i Češi z vnitrozemí (vč. občanů odsunutých v roce 1938), Slováci nebo Ukrajinci. Již po únorovém převratu z roku 1948 byla provedena reforma územní správy, jejíž součástí bylo vytvoření okresů Louny, Žatec a Podbořany. Tento stav však vydržel pouze 11 let do roku 1960, kdy byl ustanoven okres Louny v dodnes známé podobě. V období socialistické výstavby došlo ke značnému rozvoji průmyslu, zejm. v Lounech a okolí. Na venkově vznikala v průběhu 50. let často násilnou kolektivizací JZD, která byla později slučována do větších, ekonomicky výhodnějších celků. Okres Louny vstoupil v období vlády jedné strany do širokého povědomí zejména díky známým povinným chmelovým brigádám, kdy celé třídy středních škol z celé republiky vyjížděly pomáhat do JZD se sklizní chmelu. Právě tematika chmelové brigády se objevuje i v prvním českém muzikálu Starci na chmelu z roku 1965. Ve všech městech okresu, zejm. v Lounech rostou velkokapacitní sídliště. V Lounech jim padá za oběť původní a velmi hodnotné Žatecké předměstí [7], naopak historické jádro Žatce zůstává díky svému „perifernímu“ postavení demolic uchráněno. Od 70. let patřil okres Louny kvůli blízkosti Mostecké hnědouhelné pánve a všech jejích elektráren k oblastem s velmi znečištěným ovzduším.
Po roce 1989 nastávají převratné změny – velké průmyslové závody jsou privatizovány a mnohé z nich končí, což vede ke strmému nárůstu nezaměstnanosti (v nejkrizovějším období až téměř k hranici 20 %). Omezena je také zemědělská výroba, vč. pěstování chmelu. Na druhou stranu se podstatně zlepšuje životní prostředí okresu, zvyšuje se úroveň poskytovaných služeb, zejm. v oblasti obchodu. Historická centra měst i vesnice dostávají postupem času novou, přívětivější tvář. Po roce 2000 se také na Lounsku objevují zahraniční investoři, díky nimž vznikají nové průmyslové závody, a tak klesá nezaměstnanost. V rámci reformy veřejné správy zaniká postupně v roce 1990 Severočeský krajský národní výbor, v roce 2000 vzniká nový Ústecký kraj a konečně v roce 2002 je zrušen Okresní úřad v Lounech a nahrazen Městskými úřady obcí s rozšířenou působností Louny, Žatec a Podbořany. Lounský okres však i nadále zůstává územní jednotkou i obvodem mnohých jiných státních úřadů i institucí.
 
 
Kultura
 
 
 
V 50. letech začalo období socialistického rozvoje Loun, ještě umocněné zvýšením významu tohoto města po roce 1960. Stavěly se nové závody Praga a Elektroporcelán, přibývalo lidí a ti museli mít, kde bydlet. V Lounech proto začala růst velká panelová sídliště. Jedno z nich dost nemilosrdným způsobem nahradilo v letech 1968 - 1979 původní starobylé Žatecké předměstí, které bylo nejstarším jádrem Loun. Nízkopodlažní zástavba byla zbourána a nahradily ji sedmipatrové panelové domy. Ušetřeny zůstaly pouze barokní špitál a 2 kostely, které dnes uprostřed sídliště působí až poněkud nepatřičně.
Z hlediska množství a kvality kulturních zařízení je lounský okres na velmi vysoké úrovni. Vždyť například různá divadla působí na okrese v Lounech, v Žatci a v Postoloprtech. V Lounech sídlí v pěkné funkcionalistické budově v centru města Vrchlického divadlo, budova žateckého městského divadla v klasicistním slohu se nachází ve Dvořákově ulici. V Postoloprtech provozuje divadlo městské kulturní středisko. Kina se nachází ve většině velkých obcí okresu. V centru Loun můžeme navštívit kino Svět, v Žatci je kromě standardního kina v provozu také kino letní. Další kina sídlí v Podbořanech, v Peruci, ve Vroutku a v Lubenci. Síť knihoven okresu je velmi hustá, téměř každá větší vesnice má svoji knihovnu. Vlastní městské knihovny mají Louny, Žatec, Podbořany a Postoloprty. Největším zařízením tohoto druhu je Okresní knihovna v Lounech. Z dalších kulturních institucí jmenujme Okresní muzeum v Lounech, Muzeum K. A. Poláka a Chmelařské muzeum v Žatci, Muzeum České vesnice v Peruci s pamětní síní K. Filly a Galerii Benedikta Reita v Lounech. Nejtradičnější kulturní akcí na Lounsku je každoroční žatecký festival Dočesná.
[editovat]Památky
 
Louny – v Lounech se do dnešních dnů zachoval původní středověký půdorys města s částmi starého městského opevnění. Nejvýznamnější památkou je pozdně gotický Chrám Sv. Mikuláše vystavěný v letech 1519 – 1538 podle návrhu architekta Benedikta Rejta. Trojlodní stavba klenutá žebrovou klenbou je unikátní svou trojdílnou stanovou střechou. Druhou nejvýznamnější památkou je nádherně zachovalá Žatecká brána vybudovaná v roce 1500, ležící na západním okraji centra. Dříve uprostřed starého Žateckého předměstí, dnes uprostřed sídliště se nachází původně románský kostel sv. Petra s cenným renesančním portálem. Náměstí zdobí novorenesanční budova radnice, empírová budova okresního soudu, barokní morový sloup a pomník mistra Jana Husa z roku 1925. Cenný je také renesanční dům Daliborka sloužící dnes potřebám Okresního archivu a dům Sokolů z Mor v Pivovarské ulici, který zdobí nádherný gotický arkýř. V tomto domě dnes sídlí Okresní muzeum. Zajímavou technickou památkou města je Záplavový most, vybudovaný v údolí Ohře směrem na Dobroměřice v roce 1805 z důvodu častých povodní v údolní nivě řeky. Návštěvníka Loun jistě zaujme čistota a upravenost celého města, a tak je procházka po Lounech skutečně příjemným zážitkem.
 
 
Po revoluci v roce 1989 se začalo konečně trochu více investovat také do obnovy historického centra Žatce, který byl sice již od roku 1961 státně chráněnou památkovou rezervací, ale stav jeho historických památek byl tristní. Snnímek z roku 2006 zachycuje přestavbu hlavního žateckého náměstí Svobody.
Žatec – ačkoliv jsou Louny na historické památky velmi bohaté, tisíciletému Žatci v tomto směru zřejmě konkurovat nemohou. Svědčí o tom i fakt, že právě Žatec byl již v roce 1961 vyhlášen ministerstvem kultury městskou památkovou rezervací. Nejvýznamnějším místem v Žatci je bezesporu hlavní náměstí Svobody, jež je lemováno řadou gotických a renesančních měšťanských domů. Dominantou náměstí i celého města je unikátní renesanční budova radnice pocházející z roku 1559. Na náměstí se nachází také cenná barokní budova děkanství s nástěnnými malbami a pozdně gotický Hošťálkův dům. Uprostřed náměstí stojí barokní sloup Nejsvětější trojice z poč. 18. stol. Dominantou Hošťálkova náměstí, což je v podstatě pokračování náměstí Svobody v prostoru za radnicí, je starobylý kostel Panny Marie, prvně připomínaný již před více než tisíci lety. Svoji dnešní podobu získal po barokní přestavbě. Pěkně zachovalé městské opevnění je další žateckou chloubou. Dodnes se zachovala Kněžská brána, Libočanská branka a Husitská bašta. Památkovou ochranu zasluhuje také starobylá budova městského pivovaru v zadní části centra, která však není v nejlepším stavu. Připomínkou bývalé židovské obce v Žatci je synagoga v Dlouhé ulici. Na rozdíl od Loun má Žatec dodnes zachovalé i starobylé části původních předměstí (ačkoliv i v Žatci bohužel leccos „zmizelo“ v období socialistické výstavby). Další výhodou Žatce je jeho nádherná malebná poloha na ostrohu nad řekou Ohří. Není proto divu, že je právě Žatec oblíbeným místem filmařů. Bohužel však město trpí méně příznivým sociálním složení města, kdy celé rodiny sociálně nepřizpůsobivých občanů obývají krásné historické budovy přímo v centru (zejm. v jeho východní části, v Dlouhé a Obloukové ulici). Zároveň je dosti patrná dlouhodobě zanedbávaná péče o památkově chráněné objekty, kterou je v současnosti třeba narychlo „dohánět“.
 
 
Tajemstvím jsou opředeny Kounovské kamenné řady nacházející se v pohoří Džbán na jižní hranici okresu. Jednalo se zřejmě o jistou prehistorickou observatoř, padly však také názory, že mohlo jít o něco jako dnešní závodiště.
Peruc – městečko Peruc je známé díky pověsti o Oldřichovi a Boženě. Tato pověst pocházející zřejmě již z 11. století se váže ke starému dubu v dnešním zámeckém parku. Kníže se svoji družinou zajel při lovu z Prahy až k Peruci. U studánky pod dubem tam spatřil krásnou selku Boženu při praní. Lov ho rázem přestal bavit, Boženu unesl do Prahy a oženil se s ní. Později se jim narodil syn Břetislav, který svoji ženu „získal“ dle pověsti podobným způsobem. Nejvýznamnější peruckou památkou je zámek, který byl vybudován na místě původního hradu v 16. stol. a přibližně o 100 let později byl barokně přestavěn. V podzámčí najdeme Boženinu studánku vyvěrající v novogotickém altánu, nedaleko níž stojí Oldřichův dub, jehož stáří se odhaduje na 1000 let. V okolí Peruce najdeme mnoho krásných přírodních partií, zejm. Debeřské údolí s Krásnou vyhlídkou.
Krásný Dvůr – obec Krásný Dvůr se nachází poněkud stranou hlavních cest, asi 5 km severně od Podbořan při hranici s okresem Chomutov. Nejvýznamnější památkou obce je rodový zámek Černínů vystavěný v roce 1724 v barokním slohu. Zámek je charakteristický tvarem písmena U s vyvýšenou střední částí, na kterou z obou stran navazují křídla obklopující nádvoří. Zámecké interiéry jsou bohatě vybaveny cennými uměleckými sbírkami. Zámek obklopuje nádherný rozlehlý anglický park se soustavou rybníčků a drobných romantických staveb (čínský pavilon, novogotický Panův templ, aj.) Zámek je zpřístupněn veřejnosti, pořádají se zde turistické prohlídky. Jedinou nevýhodou Krásného Dvora je špatná dopravní dostupnost, proto lze jenom doporučit příjezd vlastním autem.
Březno u Postoloprt – mezi Lounami a Postoloprty na břehu Ohře se nachází ves Březno s významným paleontologickým nalezištěm. Východně od vsi byl Okresním muzeem v Lounech vybudován archeologický skanzen představující vzhled pravěkého sídliště. Otevřen je v sezóně od května do září.
Panenský Týnec – zemědělská obec při silnici č. 7 směrem na Slaný. V obci stával rozsáhlý klášter klarisek vypálený v roce 1420 husity a definitivně zrušený v roce 1620. Dodnes se z něj zachovaly zříceniny nedokončeného gotického kostela z 15. stol. Na náměstí barokní kostel a fara.
Cítoliby – městečko Cítoliby jižně od Loun (v letech 1981 – 1990 bylo dokonce jejich součástí) je doslova plné cenných barokních památek. Nejvýznamnější z nich je zámek z konce 17. stol., dále kostel sv. Jakuba Většího z roku 1713 se sochařskou výzdobou M. B. Brauna, velmi pěkný morový sloup z roku 1725 a malebné náměstí.
Slavětín nad Ohří – starobylá obec na pravém břehu Ohře, východně od Loun, rodiště básníka Konstantina Biebla. Nejvýznamnější slavětínskou památkou je původně románský kostel sv. Jakuba s nádhernými gotickými nástěnnými malbami.
Ročov – chmelařské městečko v malebné poloze uprostřed Džbánu, jižně od Loun, založené pravděpodobně za vlády Karla IV. Dominantou Ročova je augustiniánský klášter založený v roce 1373 s barokním poutním Nanebevzetí Panny Marie vybudovaným dle projektu J. B. Santiniho a K. I. Dietzenhofera. V 18. a 19. stol. byl Ročov významným mariánským poutním místem. Obec je vhodným východištěm cest do oblasti Džbánu.
Kounovské kamenné řady – jedno z hlavních turistických lákadel Džbánu, těsně za hranicí okresu Rakovník mezi Domoušicemi a Mutějovicemi, dobře dostupné po železniční trati Rakovník – Louny. Jedná se o 14 kamenných řad vytvořených člověkem v pravěku pravděpodobně za účelem astronomického zkoumání. Objeveny byly až v roce 1934, před tím jim nikdo nekladl vyšší pozornost.
 
 
Pozdně gotický chrám Sv. Mikuláše v Lounech patří mezi nejcennější stavby svého druhu u nás i ve střední Evropě. Budova vystavěná podle návrhu architekta Benedikta Rejta v první polovině 16. století je nejvíce zajímavá svou stanovou střechou, která při pohledu od jihu jakoby dotváří horizont prudkých kopců Českého středohoří.
Raná a Oblík – dva výrazné vrcholy západní části Českého středohoří nacházející se asi 5 km severně od Loun. Vrchol Raná (457 m) tyčící se nad stejnojmennou obcí převyšuje okolní krajinu minimálně o 200 m. Vrchol je oblíbeným místem paraglidistů. Oblík (509 m) se nachází 2 km východně od vrcholu Rané. Čedičový kopec má tvar komolého kužele a poskytuje nádherný kruhový výhled. Oba vrcholy sopečného původu tvoří dominantu Loun při příjezdu od Prahy.
Menhir u Drahomyšli – U vesnice Drahomyšl na poloviční cestě mezi Žatcem a Louny najdeme asi 2,5 m vysoký osamělý balvan zvaný Zkamenělý mnich. Váže se k němu pověst o tajné lásce mnicha a místního děvčete. Na vztah se však přišlo, oba milence načapal opat kláštera, načež mnicha zaklel v kámen a děvče bylo nařčeno z čarodějnictví a roku 1668 upáleno.
Libočany – obec na soutoku říčky Liboc s Ohří, ze západní strany stavebně splývající s Žatcem. V obci pozdně barokní zámek z roku 1770 s dosud zachovalou starou kovárnou se zařízením. Zámek v současnosti slouží Českému úřadu zeměměřičskému a katastrálnímu. Pěkný rokokový kostel Všech svatých z poloviny 18. stol. Obec je rodištěm významného českého kronikáře Václava Hájka z Libočan.
Liščí skály u Lubence – zajímavé skalní útvary v jihozápadní výspě okresu v Malměřickém lese. Okolní lesy jsou oblíbenou rekreační oblastí, také díky slušné dopravní dostupnosti (silnice Praha – Karlovy Vary).
Líčkov – součást obce Liběšice, asi 10 km jihovýchodně od Žatce. Václav Hájek z Libočan zde na místě původního zámku uvádí již v roce 766 hrad, s nejvyšší pravděpodobností se však jedná o smyšlený údaj, protože v ověřitelných pramenech lze zdejší tvrz dohledat až k roku 1342. Po roce 1596 byla tvrz přestavěna na barokní zámek, který byl po roce 1765 přestavěn v rokokovém stylu. Od 20. let 20. stol. na zámku pobýval akademický malíř Otakar Brázda, který objekt zrestauroval a žil v něm až do své smrti v roce 1977. Dnes je v objektu galerie jeho obrazů přístupná veřejnosti. Zámek zdobí velmi pěkná terasovitá zahrada v italském stylu.
Petrohrad – středisková obec nedaleko od karlovarské silnice na železniční trati Plzeň – Žatec. Zdejší původně renesanční zámek byl po třicetileté válce částečně barokně přestavěn italskými architekty. Dnes slouží jako psychiatrická léčebna, není běžnému návštěvníkovi přístupný. Okolí zámku je ozdobeno řadou barokních soch. Na Ovčím vrchu nad obcí se nachází zřícenina hradu ze 14. stol., který byl v pozdním středověku střediskem panství. K hradu se váže pověst o ukrytém pokladu. Poslední majitel Volf z Gutštejna měl totiž pouze tři dcery, které si měly majetek rozdělit. Dvě z nich využily toho, že nejmladší Marie oslepla a při dělení majetku ji ošidily, za což však byly potrestány nemocí a brzkou smrtí. Poklad tedy nakonec zůstal Marii, která se dožila vysokého věku. Před svou smrtí nechala veškeré pokladnice hradu uzamknout a hodit klíče do studny. V pověsti se praví, že se klíče zjevují na velký pátek na hladině hradní studny, ale vzít si je může pouze zbožný a slušný člověk.
 
 
 
Empírový Pánův templ patří mezi ozdobné objekty krásnodvorského zámeckého parku. Na zámku pobývalo mnoho známých osobností, snad nejznámější z nich byl v době druhé světové války nechvalně proslulý německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop.
Libčeves – středisková obec pod svahy Českého středohoří v severovýchodní části okresu, dnes známá především kvůli aféře týkající se požáru skládky, která s nejvyšší pravděpodobností obsahovala odpad dovezený do ČR z Německa. Nejcennějšími památkami jsou renesanční zámek nad obcí a kostel z let 1220 – 1230 se zachovalou románskou věží.
Nepomyšl – obec v podhůří Doupovských hor asi 7 km západně od Podbořan. Původně gotický kostel sv. Mikuláše, přestavěný v barokním slohu. Barokní zámek se zajímavým mnohoúhelníkovým půdorysem.
Pravda u Domoušic – zřícenina hradu z 2. pol. 15. stol. v lese západně od Domoušic. V 60. letech 19. stol., za národního obrození se zde pořádaly tábory lidu. Hrad je dnes jedním z nejnavštěvovanějších míst Džbánu i přilehlého lounského Podlesí.
Vesnické památkové zóny Stekník, Soběchleby a Výškov
 
 
Bitozeves • Blatno • Blažim • Blšany u Loun • Blšany • Brodec • Břvany • Cítoliby • Čeradice • Černčice • Deštnice • Dobroměřice • Domoušice • Holedeč • Hříškov • Hřivice • Chlumčany • Chožov • Chraberce • Jimlín • Koštice • Kozly • Krásný Dvůr • Kryry • Lenešice • Libčeves • Liběšice • Libočany • Libořice • Lipno • Lišany • Líšťany • Louny • Lubenec • Měcholupy • Nepomyšl • Nová Ves • Nové Sedlo • Obora • Očihov • Opočno • Panenský Týnec • Peruc • Petrohrad • Pnětluky • Počedělice • Podbořanský Rohozec • Podbořany • Postoloprty • Raná • Ročov • Slavětín • Smolnice • Staňkovice • Toužetín • Tuchořice • Úherce • Velemyšleves • Veltěže • Vinařice • Vrbno nad Lesy • Vroutek • Vršovice • Výškov • Zálužice • Zbrašín • Žatec • Želkovice • Žerotín • Žiželice